HOMEOPATIE

Základní myšlenka

Homeopatickou terapii lze chápat jako terapii regulační, Homeopatický lék působí v jistém smyslu jako katalyzátor – zprostředkovatel, mobilizátor přirozených, tělu vlastních obranných mechanizmů. Hranice této metody jsou dosaženy, když orgánové nebo systémové změny pokročily tak daleko, že regulace nebo regenerace už není možná. Proto už není možno léčit homeopaticky zcela degenerovaná játra nebo degenerované ledviny. Výhoda této terapii spočívá v tom že nejsou potlačovány příznaky (jako u terapie s chemickými medikamenty), nýbrž je povzbuzováno léčení a obnovení funkce onemocnělé tkáně. Homeopatická léčiva jsou prosta vedlejších účinků. Zvířata jsou proto skoro vždy při velmi dobrém všeobecném stavu a začínají rychleji s příjmem potravy. Zdá se, že nemoc jim vadí méně. Také při chronických onemocněních, kde už není možno počítat s úplným vyléčením, se cítí dlouhou dobu dobře a život pak pro ně není v žádném případě trápením.

Princip podobnosti

Zakladatelem homeopatie byl Samuel Hahnemann (1755-1843). Ve svém známém pokusu s chinovníkovou kůrou odhalil, že dávka kůry u něho vytvořila střídavou horečku, jak to znal ze svých záchvatů malárie. Z toho usoudil, že malá dávka kůry by mohla být schopna takovou horečku léčit.
Tento princip léčení se stal známým jako „pravidlo podobnosti“ – Similia similibus curentur, tzn. podobné se léčí podobným. Malá dávka léku je schopna na nemocném člověku léčit podobné symptomy jako ty, které na zdravém člověku může vytvořit určitá dávka stejného léku.
Hahnemann nazval tuto formu terapie „Homeopatie“ (homos-podobně, pathos-nemoc). Homeopatie je tím v protikladu s principem tzv. „allopatie“, který v medicíně převládá. Například při horečce teplotu snižují, průjem zastavují, …

Zkouška  léčiv

Zkoušky léčiv byly a jsou prováděny na klinicky zdravých lidech v tzv. „dvojitých slepých pokusech“ trvajících cca 3 týdny (vše se zapisuje dle předtisku). Při takové zkoušce léčiv se kupř. dostanou údaje o druhu a průběhu horečky, o doplňujících příznacích (slabost, žízeň), zhoršení v určité denní době, zduření uzlin, neklid, klid, apod. Všechny tyto příznaky dohromady dávají obraz o lécích. Každý lék má svůj vlastní, pro prostředek charakteristický patogenetický obraz. Obsahuje nejen klinické příznaky (horečka, průjem,…), nýbrž také tzv. modality (působení tepla, chladu, mokra, roční období, …). Podstatnou součástí obrazu o lécích jsou kromě toho také „symptomy ducha a mysli“, které u zvířat nazýváme symptomy chování (strach z bouřky, ze psů, obava ze samoty,…). K terapii se volí lék, který se nejvíce podobá symptomům nalezeným na nemocném zvířeti.

Umocnění – dynamizace homeopatického léku

Třetí pilíř homeopatie. Hahnemann při svých pokusech zjistil, že jeho léky působily podstatně lépe, když je podával v co nejmenších dávkách. Tak se také ještě dnes protřepává jeden díl prvotní tinktury (např. alkoholický výtažek z rostlin) s devíti díly předepsaného alkoholu. Pomocí desíti předepsaných protřepání vzniká nejen jednoduché zředění, ale i přiváděna doplňující energie. Hahnemann to nazval „umocňování“ – dynamizace.
Popsaný 1.stupeň umocnění obsahuje výchozí látku v poměru 1:10 = D1 (desetinná potence = desátá mocnina, 1=1), jeden díl D1 se protřepe s devíti díly alkoholu a dostaneme stupeň D2, který obsahuje výchozí substanci 1:100. Stupeň D6 je v poměru 1:1000000. Asi od D23 se dosahuje Loschmidtova čísla a v roztoku respektive v rozetření už není obsažena žádná molekula výchozí látky. Přesto byla prokázána účinnost těchto tzv. vysokých potencí jako je D30 nebo D200.
Konečný důkaz o způsobu působení homeopatických léků ještě chybí.

Zásadně se rozlišují:

Nízké potence – od D1 do D8
Střední potence – od D9 do D20
Vysoké potence – od D21
Pro aktuální onemocnění se všeobecně berou raději nízké potence, pro onemocnění orgánů nebo systému střední, pro léčení chronických onemocnění vysoké. Je známo, že mnoho léků má největší účinek v určitých stupních potence.

Způsoby přípravy

1. protřepání s alkoholem – kapalná forma přípravy nebo zředění
2. prášková forma – rozetření (triturace) s mléčným cukrem
3. tabletky – lisování a bez dalších přísad vznik z triturace
4. kuličky – „globuli“ – vyrábějí se z mléčného cukru a pak se danou potencí ovlažují

Kvůli alkoholové chuti není kapalná forma ráda přijímána štěňaty. Hodí se dobře pro těžce nemocná zvířata, která nepřijímají potravu nebo přijímat nemají. Je možno ho dát mezi pyska na lžičce či zředit trochou vody. Pro několik případů se osvědčilo nakapání na chleba nebo na suché krmení. Při příjmu léku přes ústní sliznice se účinek léku rozvíjí nejlépe a nejrychleji.
Tabletky jsou co do podání nejjednodušší, je možno je rozmačkat a smísit s krmením/vodou, nebo nechat slízat z ruky.
Který ze jmenovaných způsobů přípravy se zvolí, záleží na vlastních zkušenostech, na zvířeti v daném onemocnění.

Dávkování

Dávkování probíhá podle následujícího principu:
Jedna dávka pro dospělého psa  –    5 kapek zředěného roztoku
1 tabletka
1 na špičku nože triturace
5 kuliček globuli
Štěňata a velmi malí psi dostanou přiměřeně pouze jednu polovinu dávky. U velmi velkých psů      s akutními onemocněními 1,5 až 2násobná dávka.Četnost dávek závisí na onemocnění, na stavu zvířete, na léku a na jeho potenci. Při akutních onemocněních a nízkých potencích 1x až 3x denně, při subakutních, organických změnách 1x denně, při chronických onemocněních a vysokých potencích v ojedinělých dávkách. Toto však platí jako všeobecná orientační pomoc.
V akutních případech nemoci, po operaci, při silných bolestech se může dávkovat také co půl hodiny, co hodinu. Některá léčiva se podávají pouze po dobu několika hodin (Aconitum), dnů (Hepar sulfuris), jiná po delší časové období (Crataegus).

Výchozí látky

• říše rostlin – rulík zlomocný, oměj, arnika, měsíček,…
• říše zvířat – zmije obecná, sépie, včely, španělské mušky, …
• minerálních látek – oxid křemičitý, soli vápníku, fosfor, síra, …

Nozodeny – usmrcení původci nemoci jakým alkoholem se umocňování provádí, jak se upravuje výchozí substance na prvotní tinkturu, které části rostliny se používají, a kdy se v roce odebírají, je zákonně stanoveno a přesně předepsáno.

(Citace - Dr.Med.vet. Barbora Rákosová)