Léčba bylinkami

Léčení bylinami je staré jako lidstvo samo. Léčení rostlinami a jinými přírodninami nalezneme i u zvířat, která si instinktivně léčí své zranění konzumací rostlin, které mají hojivý a protizánětlivý účinek.

V rostlinách najdeme prakticky léčiva na všechny choroby a neduhy. Pohlížíme-li na lidský život a lidský organismus z jiného úhlu než z pohledu oficiální vědy posledních dvou tří století, dojde nám, že i každá závažnější nemoc je velice složitý mechanismus, na kterém se podílí pacient nastavením své mysli, dlouhodobými postoji k sobě samému a okolnímu světu, životními zvyky, péčí o své tělo...

Toto vše se v určité míře zrcadlí v harmonickém chodu jeho fyzické schránky. Jakmile vzniká určitá disharmonie a nerovnováha , máme zaděláno na nemoc. Někdy je nerovnováha mezi jednotlivými složkami naší osobnosti ( případně naší osobností a Zdrojem života ) tak velká a dlouhodobá, že nemoc, která je toho odrazem, je chronická či neléčitelná.

Naštěstí většina nemocí, se kterými se setkáváme, léčitelná je. V dnešní době si každý může vybrat, jakým způsobem se chce léčit, a v konečném důsledku je jedno, zda se vyléčíme pilulkami farmaceutických firem, homeopatií, návštěvou u šamana či bylinkami. Stejně ten hlavní a nejsilnější zdroj zdraví a života leží uvnitř nás samých. Existují pouze různé cesty, jak se k němu dostat. A samozřejmě různé cesty, jak jej zaručeně minout.

lipa

Někteří bylinkáři varují před obecně rozšířeným názorem: „Když bylinky nepomohou, tak alespoň neuškodí“ . Já jsem toho názoru, že když disponujete tím, co lze nazvat zdravý rozum, pak léčba bylinkami nemůže uškodit.Užíváme-li bylinky, které nemají razantní působení, které nejsou toxické, a sami nemáme nějakou konkrétní těžkou nemoc nebo třeba poruchu ledvin, pak nám bylinky nemohou uškodit. Samozřejmě, když máme zničené ledvin a pijeme silné výluhy z určitých bylin, uškodí nám i to. Nicméně budeme-li popíjet heřmánkový čaj, nemůže nám to uškodit.

Rizika samoléčby bylinkami jsou tato:

  1. Špatně si diagnostikujeme nemoc. Trpíme například bolestí žaludku, což si diagnostikujeme jako problémy se zažíváním, a léčíme se podle toho. Ve skutečnosti však máme rakovinu žaludku a touto špatnou samoléčbou ztratíme drahocenný čas, během kterého již bychom mohli léčit pravou příčinu naší nemoci.
  2. Neznalost účinku bylin. Například člověk s chorobně nízkým tlakem nemůže užívat bylinky snižující tlak. Tedy např. ženšen. Takový člověk bere ženšen v domnění, že dělá něco pro své zdraví, výsledek je však přesně opačný.
  3. Dlouhodobé užívání silně působících látek. Existuje řada bylin, které jsou velmi léčivé a prospěšné, poněvadž obsahují razantně působící složky. Při dlouhodobém užívání však dojde k otravě organismu touto látkou. Příkladem je třeba šalvěj nebo komonice.
  4. Užívání bylin, které nejsou vhodné pro náš fyzický stav. Lidé s poruchami krvetvorby, srážlivosti krve, těžce nemocnými játry či ledvinami, s některými akutními stavy nesmějí brát bylinky, které jsou na tyto nemoci kontraindikovány. V každém dobrém herbáři léčivek jsou u jednotlivých rostlin, jak léčivé účinky, tak kontraindikace.
  5. Zcela speciálními pravidly se řídí užívání léčivek v době těhotenství a kojení. Například jinak zcela bezkonkurenční bylina, co se zvýšení imunity týče - uňa de gato, se nesmí užívat v těhotenství, neboť její schopnost vylučovat z organismu vše cizorodé je tak ohromná, že působí jako abortivum ( prostředek vyvolávající potraty ).
  6. I malé děti od jednoho roku věku lze léčit bylinkami, je však třeba řádně upravit dávkování.

 

Při zachování těchto pravidel  „zdravého rozumu“ platí,že bylinky, i když nepomůžou, neuškodí. Mám ve zvyku říkat: ,, I když možná nepomohou proti nějakému konkrétnímu neduhu, pomohou na jiném místě“. Byliny jsou zcela nenahraditelné v prevenci. Pravidelným pitím bylin (nejlépe různých směsí nejlépe čerstvých bylin) se člověk může udržovat v dokonalé kondici. Byliny čistí a posilují organismus, detoxikují jednotlivé orgány, brání kornatění a zanášení cév, udržují v dokonalém zdraví játra a ledviny, vyživují mozek, zlepšují paměť i vidění, brání vzniku ledvinových i močových kamínků, působí proti stresu, úzkostem a neklidu, posilují imunitu. Léčivé rostliny jsou jedinečným zdrojem minerálů, stopových prvků a vitamínů....

Neexistuje lepší prevence než soustavné a trvalé pití ( vhodných ) bylinných čajů. Totéž platí o vnější péči o svaly, klouby nebo kůži. Různé bylinné přípravky hojí, změkčují a obnovují buňky prakticky od pokožky až po morek kostí.

V dřívějších dobách a u přírodních národů byla a je pravidelná  trvalá konzumace všech možných rostlin zcela přirozená. S rozvojem chemie ustoupilo léčení a prevence bylinkami do pozadí. Farmaceutický průmysl původně začal s prodejem chemicky izolovaných účinných sloučenin různých rostlin. Později se nezřídka přišlo na to, že takto izolována látka sice je účinná na konkrétní nemoci, ale zároveň např. ničí krvetvorbu nebo játra. Zatímco ta stejná obsažená v původní léčivé bylince tyto vedlejší účinky nemá. Léčivé byliny obsahují celý soubor látek (nehledíme-li na hlubší, nefyzickou podstatu rostliny), které jsou mnohdy uspořádány a vzájemně se doplňují tak, že vedlejší negativní účinky zcela anulují. Syntetická léčiva teď nezřídka léčí jednu nemoc a vytvářejí jinou. Výše uvedeným samozřejmě nechci snižovat některé jednoznačné úspěchy moderních farmak.

Samotné léčení bylinkami bývá delší a méně výrazné než u léčby farmaky. Byliny zabírají pomaleji, nenápadně. Někdy se v prvních dnech léčby příznaky nemoci mírně zhorší, což je znamení toho, že se ,, něco dává do pohybu“. Bylinky mají obvykle širší působení, nemají vedlejší účinky a zasáhnou i příčinu choroby, nikoliv pouze symptomy. Na akutní stavy, jako jsou virózy, průjmy, kašel, bolest břicha atd., stačí pouze užívaní bylinných přípravků. U nemocí chronických, těžkých či psychických je třeba bylinnou léčbu - má-li být úspěšná - doplnit celou řadou změn. Ve způsobu stravování, způsobu života, někdy i způsobu myšlení a prožívání.  U bylin, stejně jako u všech jiných způsobu léčby, jednoznačně platí, že nejdůležitějším prvkem je sám pacient. Lidem, kteří v bylinky apriori nevěří, radím, vůbec je nezkoušet. Je veliký rozdíl, zda se člověk léčí se záměrem a chutí se uzdravit, nebo s tím, aby si mohl říci: ,, Tak jsem to vyzkoušel a potvrdil si, že tato léčby je k ničemu.Vůbec mi neprospěla“. Někteří lidé mají zvráceným způsobem rádi svoji nemoc, jiní nejsou pro své vyléčení ochotni udělat nic víc, než ráno a v poledne a večer polknout nějakou tu pilulku.

Mohu-li trochu parafrázovat, dobrý bylinář, stejně jako dobrý chirurg nebo šaman, se pozná podle toho, že je schopen svého pacienta navést k tomu jedinému lékaři, který je schopen léčit a skutečně vyléčit - tomu lékaři, který sídlí v nitru každého z nás.

 


 Od šamanismu k pilulkám

Pohled na nemoc a zdraví byl u dávných lidí a přírodních národů nedávné minulosti velmi podobný, ne-li totožný. Zakládal se na tom, že člověk je nedílnou součástí přírody a je skrze ni propojen se samotným zdrojem bytí. Nesoulad s přírodou jej oddalovat a odcizovat se zdrojem bytí. Jakmile disharmonie disharmonie překročila únosnou mez, došlo k nemoci. Nemoc mohla být chápána jako ztráta větší či menší části Duše. Jakmile člověk pozbyl část své duše, chřadl. Samotná nemoc, jejíž příčinou byla samotná disharmonie ve vztahu člověka k sobě samému. Přírodě či zdroje bytí, bývá často způsobena vniknutím škodlivých sil, které lze nazývat zlými duchy. Přírodní národy samozřejmě nedisponují slovníkem a poznatky dnešních lidí. Zlý duch takřka znamenal totéž, co v dnešní době infekce, viry, bakterie atd. Prostě běžným znakem neviditelné, živé, do jisté míry vědomé entity, jejichž inherentním rysem je (po proniknutí do těla) škodit lidskému organismu. Úkolem léčitele či šamana bylo tyto zlé duchy z těla vypudit. Prvním krokem bylo uzřít je a pojmenovat, tedy diagnostikovat nemoc. Dalším krokem bylo zajistit si duchy pomocníky, kteří jsou s to tyto duchy vypudit. Tito duchové pomocníci byli též běžným zrakem neviditelné entity, jejichž materiálním zhmotněním (nebo domovem) v tomto světě jsou určité konkrétní rostliny. Jakmile tito duchové pomocníci vstoupilo do nemocného těla v podobě např. prášku z kořene či kůry. zahájili boj proti zlým duchům. V dnešní době používáme antibiotika, která  jestliže leží v krabičce, jsou zcela netečná a pasivní, a jakmile je pozřeme, účinně bojují proti infekcím a bakteriím.

Celkem vzato, léčebné postupy se od dávných dob po dnešek vůbec nezměnily, pouze náš slovník došel takových změn, že nechápeme řeč dávných lidí a národů. Léčení u dávných a přírodních národů, však bylo mnohem komplexnější a holističtější. Pacient věděl, že něco ve svém životě dělá špatně, a proto onemocněl. Samotná léčba se tedy netýkala pouze těla, ale i změny v postojích vůči svému okolí a sobě samému, změny v záměrech, konaní a nastavení mysli. Dnes se používá fráze ,,životní postoje a životní styl“ Nemocný tudíž věděl, že se na svém trvalém vyléčení musí sám podíle. V dnešní době, kdy je tělo připodobňováno ke složitému biochemickému stroji, si mnoho pacientů myslí, že se své nemocí zbaví tak, že tento stroj opraví biochemickým zásahem zvenčí - polykáním náležitých pilulek.

Také role dávného léčitele se v mnohem liší od dnešního doktora. Šaman má velmi intimní a hluboký vztah se svými „léky“ - rostlinami. Sbírá je sám osobně, váží si jich, uctívá je a žádá o pomoc. Jednou ze zásad pro při sběru rostlin bylo, že je šaman žádal o svolení je utrhnout, vzýval jejich léčivou moc. Zde stojí za poznámku moderní vědecké výzkumy,  které dokazují, že jakmile se rostlina cítí v ohrožení, vydává do svého těla toxické látky a pomocí bioenergetického pole informuje všechny své rostlinné druhy, kteří jsou v dosahu. Příkladem toho jsou dobře zdokumentované zprávy o tom, že když např. stádo žiraf začne okusovat nějaký strom, tento strom vydá do svého okolí signál, který zachytí stromy téhož druhu a svým biochemismem způsobí, že jejich listy ,, zvadnou“ nebo se v nich zvýší množství toxinů, takže jsou pro žirafí stádo nepoživatelné. Jinými slovy, v rostlině pěstované a sbírané s láskou a úctou mohou být jiné obsahové látky než v těch, které hamižně orveme.

Dalším silným hybným momente v léčení přírodních národů je společný záměr léčitele a pacienta „zdolat nemoc“ a společná víra v podávání léku. I současné výzkumy tvrdí, že placebo efekt je velmi silný lék, který úspěšně zabere u pětiny pacientů. Společný záměr toto procento ještě zvyšuje.

Samotný akt tělesného uzdravení je dalším hybným momentem v životě pacienta. Je vděčen přírodě za vyléčení a znovu nabyté zdraví a dostává od šamana či léčitele, který je prostředníkem mezi přírodou potažmo zdrojem bytí, přímo či nepřímo poučení, jak nastolí ve svém životě harmonii se svým okolím.

S rozvojem civilizace se původní holistické a komplexní léčení začalo stávat čím dál konkrétnějším a mechaničtějším. Tělo se stalo složitým strojem a nemoc pouze signálem o tom, stroj se zadrhává. S rozvojem vědy se léčení nemoci stalo pouhým hledáním vhodných preparátů na tu či onu závadu ve stroji. Z bylinek se začali izolovat konkrétní účinné látky, které mají mnohdy jiný účinek než rostlina samotná. Tyto izolované preparáty mají často velmi neblahé vedlejší účinky, které samotná rostlina nemá. A v neposlední řadě, moderní bylinné přípravky naprosto postrádají účinek a moc duchů pomocníků, které mají bylinky podávané léčiteli přírodních národů.

Když už jsem s pustil do paralely mezi starým šamanským léčením a moderními lékařskými postupy, není od věci říci pár slov o šamanských bylinách. Jsou to mocné byliny s psychoaktivními účinky. Táhnou se celými dějinami lidstva jako červená nit. Bohužel v moderním industriálním světě  pozbyly svůj pravý význam.

Moderní lékaři mají své rentgeny, tomografy, analýzy, mikroskopy a všechny možné přístroje k nahlížení do těla, orgánů, příčinám nemocí, procesům léčení a podobně. Šamani k témuž používali své šamanské byliny, které - řádně užité - vedou k získání týchž poznatků vnitřní cestou. Šamani jsou přesvědčeni, že ke stejnému výsledku lze dojít vnější cestou (věda a technika) - i vnitřní cestou (skrze přímé napojení se na Přírodu či Zdroj bytí). Tímto způsobem jsou s to uzřít příčinu nemoci i cestu vedoucí k uzdravení. Bývá zvykem, že při nemoci, které jsou šamany diagnostikovány jako ,, ztráta duše ,, požije pod šamanovým vedením šamanskou rostlinu i pacient a uzří a pochopí, které vzorce chování jej přivedly až k chorobě. I moderní lékařská věda čím dál hlasitěji tvrdí, že mnoho nemocí je v podstatě psychosomatických a pramení v psychice. Bohužel jsme se v tolika ohledech vzdálili přírodě, tak zdroji bytí, že místo trvalého zdraví a pohody jen kráčíme od problému k nemocem a naopak.

samanismus

Přípravky z bylin

Existuje celá řada léčivých přípravků z bylin. Od těch jednoduchých a obvyklých, jako jsou čaje, tinktury, masti a sirupy, po ty složité a méně časté, jako jsou injekce, éterické oleje, pilulky apod.

  • Bylinné čaje
  • Tinktury
  • Léčivá vína
  • Bylinný balzám
  • Bylinné sirupy
  • Medový sirup
  • Bylinné oleje
  • Bylinné masti
  • Bylinná mazání
  • Bylinné koupele
  • Bylinné obklady a obvazy
  • Bylinné masky
  • Bylinné inhalace
  • Éterické oleje
  • Bylinné prášky
  • Další bylinné přípravky
  • Fermentace

Obecně lze říci, že čím jednodušší příprava - tím méně se vzdalujeme přírodě -, tím je léčivý přípravek účinnější a ponechává si blahodárnou charakteristiku celé byliny. Čím více to zavání chemii, tím je kvalita horší a lék ztrácí mnoho z celé škály původních účinků léčivé rostliny. Samozřejmě existují výjimky, některé bylinky mohou být účinné pouze při nitrožilním podání a podobně. Většina pilulek se zázračných rostlinných léků je jen komerční trik a jejich účinek je mizerný. Stejně tak mnoho tinktur je velmi slabých a příliš ředěných. Porovnáme-li doma dělanou tinkturu (barvu, hustotu, vůni i účinek) s kupovanými, rozdíl je patrný na první pohled. O mastech a sirupech platí totéž. Stejně tak kupované čaje, zvláště ty již naporcované, jsou jen slabým odvarem proti čerstvým či správně sbíraných, sušeným a skladovaným léčivkám.

Stojí za to upozornit, že mnohé firmy zabývající se výrobou přípravků z bylinek léčivé rostlinky vykupuje od kdekoho a jednoduše nemůže kontrolovat místo sběru a sušení. Prostě nakupuje sušené byliny na váhu. Dalším zpracováním - drcením takřka na prášek droga zoxiduje a ztrácí na síle. Čaje mívají 2 roky záruční dobu od okamžiku balení. Může se tedy stát, že si v obchodě koupíme bylinný čaj, který byl sbírám předpředminulou bylinářskou sezonu. V tomto případě se nelze divit, že bylinky prostě příliš nezabírají. Mnoho bylinných výrobků svou mizernou kvalitu nahrazuje poutavou reklamou a slibuje zázračné účinky. Pokud se člověk chce léčit a držet při síle a zdraví pomocí bylinek, musí si kontrolovat kvalitu toho, co kupuje, a v nejlepším a ideálním případě se bylinkaření věnovat sám.

aloe vera

1. BYLINNÉ ČAJE

Krom pojídání či žvýkaní syrových bylin, zejména listů, jsou bylinné čaje nejjednodušší a zcela určitě nejběžnější způsob léčení bylinkami. V zásadě se rozlišují 4 druhy bylinných čajů.

Macerát:

Macerát vlastně ani není čaj, poněvadž se nevaří. Je to prostý výluh, který získáme tak, že bylinky (např. diviznu) nebo (rozdrcené či pomačkané) plody (např. borůvky) zalijeme studenou vodou a necháme několik hodin (minimálně 6, většinou od rána do večera) vyluhovat. Macerát se přecedí nebo slije a pije studený.

Nálev:

Nálev se připravuje tak, že sušenou či čerstvou bylinku vložíme do hrnku nebo jiné nádoby a přelijeme vařící vodou. Doba luhování je obvykle 5 a více minut. Pak se čaj scedí a vypije.

Odvar:

Jak už z názvu vyplývá, bylinka se vaří ve vodě. Do konvice vložíme sušenou či čerstvou bylinku, přelijeme odpovídajícím množstvím vody, přivedeme k varu a krátce na „mírném ohni“ vaříme 3 a více minut. Pak scedíme a vypijeme.

Bylinářský čaj:

Do konvice vložíme bylinku, přelijeme odpovídajícím množstvím studené vody a necháme několik hodin ( nejlépe přes noc macerovat ). Pak krátce povaříme ( 2 minuty mírného varu ). Tímto způsobem se připravuje větší množství čaje, který se většinou upíjí po celý den.

Jak již bylo uvedeno, macerát se hodí spíše k přípravě lesních plodů ( vroucí voda by zničila vitamíny nebo jiné účinné látky ), případně slizovatých květů ( divizna, topolovka, ibišek....) Takto vzniklý nápoj se užívá i k přípravě osvěžujících nápojů v trampské kuchyni.

Nálev je obecně vzato o něco méně účinný než odvar. Nicméně mnoho účinných látek se varem ničí, zvláště při přípravě slizovitých a siličných drog (s velkým obsahem siličných látek - např. mateřídouška) zcela upustíme od přípravy odvarem.

Odvar se hodí k přípravě listů, natě, semen a zásadně vaříme kořeny, kůry, lýko a všechny další tvrdé drogy.

Dávkování:

Dávkování bylinek je trošku zapeklitá otázka. Dle mého názoru často bylinná léčba nezabere proto, že dávky jsou příliš malé (nebo je neaktivní droga). Přírodní léčitelé v Asii či Latinské Americe obecně užívají větší množství bylin něž současní evropští bylináři. Jednak je to dávno tím, že my v Evropě se poněkud bráníme před tím, aby silnější dávka neublížila někomu, kdo je k tomu disponován. A jednak tamější lidé (už nemohu použít termín přírodní národy) mají organismus více přizpůsobený na vstřebávání těchto rostlinných látek. Tedy doporučená dávka např. peruánských či indických léčitelů , může být až 4x větší než doporučená dávka uváděna západním farmaceutickými či bylinářskými prameny. Totéž platí o užívání jedné či (jedné směsi) bylin. Navíc západní věda označila některé tradiční léčitelské byliny za škodlivé či potenciálně nebezpečné nebo neúčinné (podběl, kostival apod.), což je v příkrém rozporu se staletou bylinářskou tradicí a zkušenostmi. Nakonec jako ve všem je nejlepší obeznámit se s různými informacemi a řídit se vlastním rozumem a naslouchat vlastnímu tělu. K tomu mohu říci jen svoji vlastní zkušenost. Posledních 25 let piji každý den bylinné čaje v množství jedné konvice ( 1,7 l ). Bylinami nešetřím, stále je střídám, od jara do podzimu používám jen čerstvé byliny. Těším se dokonalému zdraví a jediný lékař, kterého jsem za tu dobu navštívil, byl zubař. Že bych nějak trvale poškozen nadměrným užíváním bylin, mi přijde legrační. Jedinou škodu jsem snad napáchal farmaceutickému průmyslu.

Doporučené dávky:

Obecně se doporučují 2 kávové lžičky sušených bylin ( poněkud rozdrolených ) na 2dl vody. Pokud je bylinka hodně rozemletá , radí se uvařit 1 lžičku. Na 3-4dl vody se doporučuje  1 vrchovatá polévková lžíce. Na konvici 3 lžíce.
Nejlepší je samozřejmě pití čajů z čerstvých bylin. Při přípravě musíme mít na paměti, že byliny sesychají zhruba v poměru 1:5, a tím pádem je nutné použití bylin zvýšit.

Čaj se pije obvykle vlažný, neslazený. Pouze prsní čaje a čaje na nachlazení a chřipky se sladí medem. Pití čaje nalačno má poněkud silnější účinek než po jídle. Některé čaje (na zažívání, hůře stravitelné) se pijí po jídle.

2. TINKTURY

Tinktura je vlastně bylinka vyluhovaná v čistém lihu. Nejlepší je tinkturu připravovat z čerstvých bylin. Byliny musejí být čisté. Doporučuji bylinky na drobno nastříhat nebo pomlet. Pak se vloží do sklenice ( nejlépe zábruska z tmavého skla ) a zalije se lihem o koncentraci 40 stupňů.
Na 1 l lihu/ 250g bylin. Sušených bylin se dává asi poloviční množství. Bylinky se nechají luhovat nejméně 10 dnů (vůbec nevadí ani delší doba). Občas sklenici protřepeme . Po celou dobu chráníme obsah sklenice před světlem. Není na škodu dát přes noc sklenici na radiátor o teplotě asi 40 stupňů.
Po uplynutí min. 10 dnů přefiltrujeme a takto získanou tinkturu přelijeme do tmavé láhve, hermeticky uzavřeme a skladujeme ve tmě a chladu. Obvyklé dávkování udává 3x denně 30 kapek, případně 3x denně 1 kávová lžička.

Obecně vzato jsou tinktury účinnější než čaje, neboť některé obsahové látky léčivek se nevyloučí do vody, jiné se zničí varem. Tinktura je tedy ideální pro intenzivní bylinnou léčbu. I zde platí, že mnoho výrobků na trhu jsou šmejdy. Nekupovat žádnou tinkturu s obsahem alkoholu menším než 40%! I ty tinktury, které mají doporučené dávkování po pár kapkách, jsou podezřelé. (Zde je třeba dodat, že existují např. silice éterické oleje, které jsou skutečně účinné již ve velmi malém množství. Stejně tak existují výrobky, kde líh je pouze konzervant, nikoliv prostředek k vyluhování účinných látek).

K výrobě tinktur je ideální líh o koncentraci 50-60%. Příliš vysoká koncentrace je též na škodu, poněvadž bylinku „spálí“.
V bylinářství se též užívá tzv. lihovodný roztok, což je vlastně tinktura nalitá do čaje (obvykle 1 kávová lžička na šálek čaje). Tím se účinek bylinek umocňuje. Dobrým příkladem je tinktura lichořeřišnice, která se přidává do urologických či gynekologických čajů nebo šalvěj, která se dává do čajů proti nachlazení a bolesti v krku. Lihovodný roztok se obecně používá proti zánětům.

Odstranění lihu z tinkur je velice snadná záležitost. Někteří lide nechtějí tinktury užívat, neboť jim z nějakého důvodu vadí líh. Líh se odpařuje asi při teplotě 78°C. Tím pádem se tinktury nalité do čaje, líh odpaří. Takto je můžeme podávat i dětem od jednoho roku.

3. LÉČIVÁ VÍNA

Někdy se léčivé rostliny nechají vyluhovat - macerovat  za studena - ve vínu. Do litru kvalitního suchého či polosuchého vína se nasype asi 70-100g sušené byliny. Láhev se uzavře, nechá stát v temnu a občas se protřepe. Po 10 dnech se scedí a slije. Obvyklé dávkování je 2-3 x 0,5dl denně. Víno se uchovává v chladu a temnu.

4. BYLINNÝ BALZÁM

Je to vlastně směs bylinné tinktury a medu. Asi 150g čerstvých bylin nameleme a vložíme do litrové zábrusky či zavařovačky. Pak do sklenice nalijeme asi 3,5dl 40% alkoholu. Po 3 - 5 dnech do sklenice přidáme asi 3,5dl medu a vše pořádně rozmícháme. Necháme den odstát. Tím je výroba hotová. Před samotným užitím se směs ( obvykle 1 kávová lžička ) protlačí přeš sítko do hrnečku.
Sítko přelijeme nad hrnečkem čistou vodou nebo čajem. V hrnečku vše promícháme, pijeme nalačno. Užívají se 3 - 4 lžičky balzámu denně.

5. BYLINNÉ SIRUPY

Jsou to vlastně léčivky a výluhy z léčivek zakonzervovaných cukrem nebo medem. Jinými slovy šťáva, nálev nebo tinktura se zahustí cukrem nebo medem.

  1. Jedinou výjimkou je sirup dělaný za studena prokládáním bylin a cukru. Tento způsob je k léčivým látkám nejjemnější. Tento sirup se může dělat pouze z listů nebo květů (jitrocel, divizna, sléz, plicník...), které jsou měkké a obsahují dostatek vody. Do dobře umyté zavařovací láhve vložíme rovnoměrnou vrstvu nařezaných  bylin  ( 1-2 cm), bylinky překryjeme stejně vysokou vrstvou cukru a tak dál. Pak sklenici uzavřeme a vložíme do temna a chladu.Zhruba po měsíci či 6 týdnech se vytvoří sirupovitá tekutina. Sirup není potřeba konzervovat. Musí se však uchovávat v lednici.
  2. Další typ sirupu se dělá z velmi koncentrovaného nálevu nebo odvaru (mateřídouška, echinacea...). Do 0,5l nálevu vysypeme 650g cukru a na velmi mírném ohni zahříváme a přelijeme do čisté láhve.
  3. Podobně se dá dělat sirup i z tinktur. Do tinktury přilijeme vodu. Záleží na tom, jak koncentrovaný líh jsme použili k výrobě tinktury. Pak nasypeme cukr. Poměr výsledné tekutiny a cukru musí být zhruba 4:6. A vše zahříváme a mícháme na mírném žáru. Při této teplotě se líh odpaří a bylinné látky přejdou do sirupu.
  4. Sirup z čerstvé šťávy (z ovoce, brutnáku, bylin s vysokým obsahem vody). Čerstvá šťáva se smíchá s cukrem v poměru 4:6 a na mírném žáru se chvíli za stálého míchání povaří.

Sirupy je dobré dělat z třtinového nebo hnědého cukru, sirupy uložené v chladu a temnu nemusíme konzervovat. Je nutné brát si vždy čistou lžíci (jinak sirup zkvasí). Je vhodné rozlít sirup do malých lahviček, po otevření vydrží v lednici měsíc.

Dospělí užívají 3 polévkové lžíce denně, děti po lžičkách.

6. MEDOVÝ SIRUP

Připravuje se z kvalitního medu a čerstvé šťávy z bobulí (rakytník, malina,..). Asi 300g čerstvé čisté šťávy vmícháme za studena do kila kvalitního domácího medu. Uložíme v lednici. Užívá se po lžičkách i lžících. Může se použít ke slazení čaje, kaší.

7. BYLINNÉ OLEJE

Průmyslově vyráběné – vzniklé lisováním, přípravou z éterických olejů,..
Domácí – Čerstvě natrhanou rozkvetlou nať vložíme do zavařovačky a silně napěchujeme. Pak zalijeme vhodným olejem (slunečnicový, jednodruhový) až po okraj. Nezavřenou sklenici pak dáme do hrnce s vodou a necháme půl hod vařit – „mariánská lázeň“. Pak sklenici vyndáme, zavíčkujeme a dáme na slunné místo, po 2-3 týdnech obsah přecedíme přes plátno.
Hodí se k masážím či k přímé spotřebě.

8. BYLINNÉ MASTI

Domácí masti se dělají dvěmi způsoby. Základem je masťový základ (z lékárny) nebo sádlo (přírodní) nebo i máslo.
Sádlo se rozpustí v hrnci a do něj se vmíchá bylina, ze které se mast dělá – měsíček, nadrobno nastrouhaný kostival, nadrobno nařezaná lichořeřišnice, zdrhnuté listy a vršky konopí apod. Bylin má být tolik, aby byly zcela ponořené v masťovém základu. Při výrobě kostivalu v poměru 1:1, nebo 4 díly kostivalu a 6 sádla. Tato směs se na mírném žáru vaří asi hodinu. Pak se odstaví a nechá vychladnout. Další den se směs rozehřeje, opět se asi hodinu vaří a pak se přefiltruje přes plátno nebo staré froté prostěradlo. Tím vznikne tmavá, čirá tekutina. Dokud je teplá, lze do ní vmíchat kafr, včelí vosk, pryskyřice, tinkturu (kaštanovou), éterické oleje, …Poté plníme do lahviček a kalíšků. V chladu mast vydrží rok i více.
Směs mastí připravíme smícháním dvou nezávisle na sobě připravených mastí.

9. BYLINNÁ MAZÁNÍ

Vyrábí se vyluhováním byliny v lihu či Alpě a slouží k mazání kloubů,m svalů, křečových žil,…
Postup: Bylinu rozemeleme/nastrouháme, vložíme do zavařovačky a zalijeme alkoholem. Bylin má být ½ až ¾ lahve, zbytek dolijeme alkoholem. Láhev se uzavře, dobře protřepe a nechá se v tmě a chladu. Bylina se za občasného protřepání louhuje alespoň 14 dnů (kostival i rok). Pak se přefiltruje přes plátno a nalije do lahví. Toto mazání vydrží celé roky. Slouží výhradně k vnější aplikaci.

10. BYLINNÉ KOUPELE

Nálev (případně odvar) se nalije do vany s teplou (vlažnou) vodou. Doba lázně se pohybuje od 15 do 40 min a obvykle se během ní pije i bylinný čaj. Provádí se i dílčí masáže rukou či nohou v umyvadlu. Dávka bylin na dílčí masáže je plná hrst bylin, na celkovou lázeň asi 3 hrsti. Koupele se opakují ob den či dva, až do počtu 5-12 kúr.
Tělo může zareagovat zhoršením stavu, nutno posoudit alergickou reakci nebo signál „něco se konečně děje“.

11. BYLINNÉ OBKLADY A OBVAZY

Při vnějším užití se používají obklady, obvazy, tampony namočené v nálevu nebo odvaru z bylin (kožní problémy, neuralgie, rány,..) Koncentrovanější nálev použijeme pro namočení obkladu. Doba přiložení je různá – půl hodiny až několik hodin. Obklady mohou být studené nebo teplé. Někdy se na rány přikládají čerstvé naklepané či rozdrcené byliny.

12. BYLINNÉ MASKY

I v kosmetice se na pleť přikládají různé masky – čerstvá léčivka, tampon namočený v nálevu nebo šťávě z léčivek, kaše z pomletých či nastrouhaných léčivek. Doba použití: 15-30min, někdy i přes noc. Po aplikaci je nutné pokožku vyčistit vhodným kosmetickým přípravkem.

13. BYLINNÉ INHALACE

Inhalují se éterické oleje nebo páry z bylin vařících se ve vodě. Oleje jsou vyrobeny průmyslově, inhalují se „za studena“ a velmi jemně rozptýlené v okolním vzduchu.
Inhalací par se obvykle léčí rýma, zánět čelních dutin, zánět průdušek apod.
Mohou se inhalovat jak éterické oleje, tak bylinné masti, prsní balzámy nebo prostě byliny vařené ve vodě. Doba inhalace je 15-20min (do vychladnutí hrnce s vodou). Mohou se opakovat několikrát denně. Do jednoho hrnce dáme menší hrst bylinek.

14. ÉTERICKÉ OLEJE

Jsou velmi koncentrované silice jednotlivých rostlin. Získávají se destilací čerstvých bylin.Užívají se k přímé léčbě, inhalacím, masážím. Někdy mají jiné účinky než rostlina, ze které se extrahují. Řídíme se instrukcemi výrobce, a mějme na paměti, že někdy již malé množství může být zdraví škodlivé.

15. BYLINNÉ PRÁŠKY

Obvykle se dělají z tvrdých drog, např. kůra, semena, plody (muškátový oříšek) apod. Výchozí látka se pomele nebo nastrouhá na nejjemnějším struhadle. Užívá se špetka nebo na špičku nože.
Dávkování 3xdenně po jídle.Bereme v úvahu, že na vzduchu ztrácí prášek účinnost , proto děláme malé zásoby a uchováváme neprodyšně uzavřen v nádobě v chladu a temnu.

16. DALŠÍ BYLINNÉ PŘÍPRAVKY

Další přípravky – homeopatické tinktury, bylinné injekce, pilulky, čípky, náplasti, octy, extrakty, bylinná klyzmata a klystýry, gemmoterapie a další méně obvyklé způsoby léčky. Jedná se o průmyslově vyrobené procedury nebo příliš speciální.

17. FERMENTACE

Ubere bylinkám léčivé účinky, ale zvýrazní chuť a aroma.
Příkladem je černý čaj – maliník, ostružiník, jahodník -.

(citace Martin Gato)