VAKCINACE PSŮ

Společně s odčervovacími programy, patří vakcinace k nejvýznamnějším preventivním činnostem ve veterinární medicíně. Význam vakcinace je i navzdory ojedinělým nežádoucím účinkům, neodiskutovatelný. Vakcíny nám pomáhají ve zdolávání infekcí, které bychom jinak léčili jen velice těžce nebo je nedokázali léčit vůbec. Pro minimalizaci nežádoucích účinků je velmi důležité VAKCINOVAT POUZE KLINICKY ZDRAVÁ ZVÍŘATA, proto je nutné, aby každé vakcinované zvíře vyšetřil bezprostředně před vakcinací veterinární lékař.

Vhodné je, aby zvíře bylo cca 10 dnů před vakcinací odčerveno. Většina dnes používaných vakcín je velmi bezpečná a lze bezproblémů vakcinovat například i březí feny, kde pak touto vakcinací můžeme dosáhnout vysokých kolostrálních protilátek a tím zajistit solidní imunitu u narozených štěňat. Většina nežádoucích účinků dnes spočívá v případné alergické reakci, nikoliv však v riziku propuknutí nemoci u oslabeného jedince, jako tomu je u živých vakcín. Alergická reakce však většinou nebývá na antigeny patogenů vakcíny, ale na jejich nosiče a rozpouštědla, které používají jednotliví výrobci vakcín různé a lze tak při reakci na jednu značku vakcíny zpravidla bez obtíží vakcinovat jinou. Alergické reakce se mohou projevovat různě, nejvážnějším problémem je tzv. Anafylaktický šok. Anafylaktický šok je život ohrožující situace, která může nastat přibližně do půl hodiny od vakcinace. Projevuje se výrazným otokem hlavy a končetin, dochází k edému sliznic, dušení, oběhovému selhání a může tak vést až ke smrti zvířete. V takovémto případě je nezbytná okamžitá intervence veterinárního lékaře a stabilizace pacienta pomocí vhodných léčiv. Z tohoto důvodu, je nutné mít zvíře po vakcinaci pod dozorem, nejlépe od veterináře nechvátat a chvilku si počkat v čekárně. Ostatní reakce jako mírná apatie, bolestivost a otok v místě aplikace, celotělový erytém a pruritus, bývají po vakcinaci běžné a zpravidla samy během pár dnů odezní. Při výskytu jakéhokoliv nežádoucího účinku informujte u příští vakcinace veterinárního lékaře. Může tak zvolit jinou značku vakcíny, případně premedikovat zvíře antihistaminiky. Důležité je vědět, že většina reakcí se nám neprojeví při první vakcinaci, ale že největší riziko reakce je až při druhé vakcinaci.

S rozvojem veterinární péče a kvality vakcín došlo na poli infekčních chorob k nemalým úspěchům. Tím nejzásadnějším je, že poslední záchyt vztekliny na našem území byl v roce 2002 a od roku 2004 se ČR pyšní statutem země prosté vztekliny. Mnoho z Vás si teď říká proč tedy proti vzteklině očkovat? Především proto, že tímto statutem se nemohou chlubit všechny státy v našem okolí. Například nákazová situace v Polsku a na Slovensku není tak růžová jako v české kotlině. Přitom bych chtěl podotknou, že se nejedná o oblasti někde v Bělověžském pralese, ale že poslední záchyt vztekliny v Polsku, byl pouhých 150km od našich hranic. Velmi znepokojivá situace v poslední době nastává s transporty zatoulaných zvířat z Rumunska, případně nezodpovědný dovoz toulavých psů z dovolených na Balkáně. Dalším nebezpečím je i pronikání rezervoárových zvířat na naše území, například připomeňme odstřel šakala na Opavsku v závěru roku 2013.

Vzteklina vždy končí smrtí, jedinnou ochranou je vakcinace!

Připomeňme, že před dvaceti lety veterináři léčili hlavně psinku, se kterou se dnes díky vakcinacím setkáváme spolu s infekční hepatitidou velmi sporadicky, nicméně pokud bude populace psů provakcinovaná na méně než 80%, opět nastanou vhodné podmínky pro jejich lavinovité šíření. V současné době nám největší vrásky na čele, z infekcí, proti kterým se dá očkovat, dělají parvoviróza, leptospiróza, tetanus a u březích fen herpesvirus psů. Povězme si k nim tedy něco bližšího.

Parvoviróza je infekční onemocnění postihující většinu psovitých šelem, problém nám dělá především u štěňat a mladých psů. Projevuje se krvavými průjmy, zvracením a devastací střevního epitelu, které následuje dehydratace, sepse a smrt zvířete. Při správné a včasné diagnóze a při odpovídající terapii se daří onemocnění vyléčit. Léčba si vyžaduje několikadenní hospitalizaci s intenzivní péči a je tak značně finančně náročná. Pro zabránění infekce je vhodná vakcinace matek nejpozději 4 týdny před porodem a vakcinace štěňat v 6ti týdnech věku.

Leptospiróza je onemocnění, které přenášejí hlodavci. Nejohroženější skupinou jsou především lovečtí psi a psi na venkově, kteří rádi chytají hlodavce, případně pijí ze zdrojů vody, která mohla být znečištěna močí a trusem hlodavců. Po infekci dochází k selhávání jater a ledvin. Při lehké formě může dojít ke spontálnímu uzdravení, těžší bez hospitalizace a odpovídající léčby končí smrtí. Úmrtnost se pohybuje mezi 30-90% dle patogenity jednotlivých sérovarů leptospir. Ochranou je vakcinace, která se provádí 1x ročně, u rizikových psů je vhodná revakcinace co půl roku nebo vakcinovat brzo na jaře, aby přes léto a podzim, kdy je velký sezónní výskyt hlodavců, byl v krvi vysoký titr protilátek.

Tetanus, zdrojem této infekce je obdobně jako u lidí zpravidla poranění, při kterém se do rány dostanou spory bakterie Clostridium tetani. Specifickou rizikovou skupinou jsou psi kolem půlroku stáří, u kterých nastává výměna zubů. Postižení se projevuje nervovými příznaky, tremorem, zvýšennou teplotou, ztuhutím a prohnutím těla, napřímením uší a typickým křečovitým úsměvem tzv. risus sardonicus. Léčba spočívá v tlumení křečí, podání antitoxinu a vhodných antibiotik. Úspěch terapie je nejistý, čím dříve se s terapií začne tím větší je naděje na celkové uzdravení, nicméně stanovení diagnózy v počátku onemocnění není vždy snadné. Vakcinace proti tetanu se provádí co dva roky.

Herpesvirus psů je onemocnění, které je záludné především tím, že dospělí jedinci se s ním vyrovnaní většinou dobře a stanou se z nich trvalí bacilonosiči a nemoc na nich nepoznáme. Opravdový problém nastává po porodu kdy náhle uhynou štěňata, pro které je tato infekce téměř vždy letální a prakticky jim není pomoci. Jedinou ochranou je vakcinace fen před krytím a v době březosti.

Infekční laryngotracheitida (Psincový kašel) málo který chovatel se s tímto silně nakažlivým onemocněním nesetkal, především na podzim se nám čekárny plní psy se silným záchvatovitým kašlem. Jedná se o kombinovanou infekci několika patogenů. Naštěstí onemocnění není fatální a dá se efektivně léčit, nicméně zpravidla se Vám pes nakazí v tu nejnevhodnější dobu, kdy plánujete dovolenou, výstavu, hon či svod... I tomu lze však efektivně předejít vakcinací, kterou doporučujeme především před plánovanou hromadnou akcí, kde velmi hrozí, že nějaký psí kamarád tuto nemoc přinese.